PSÍ SPŘEŽENÍ- rozhovor pro časopis SKAUT 

12.12.2005

 

 

  1. Naplnila jste si psím spřežením svůj dětský sen, nebo vás k tomuto sportu přivedla shoda náhod?

Od dětství mne přitahovaly knihy Jacka Londona, vystřihovala jsem si obrázky psů a lepila do velkého sešitu a vzhledem k tomu, že v mém dětství ještě nefungovali kopírky, tak jsem si opisovala encyklopedie o psovitých šelmách. Pak jsem na tuto svoji vášeň trochu pozapomněla a věnovala se sportu. Někde v hloubi jsem ale stále doufala v to, že si jednou takového psíka- Bílého Tesáka- jednou pořídím. No a vidíte teď jich mám už osmnáct a jsem s nimi nesmírně šťastná.

 

  1. Jak dlouho se věnujete jízdě se psím spřežením? A jak dlouho plánujete se mu věnovat?

Jízdě se psím spřežením se věnuji už asi 10 let, když si tedy započítám i jízdu se psy na lyžích a původní tlačení sáněk za třemi psíky. A jak dlouho plánuji tuto zálibu? Husky se dožívá 17 ti let, takže, když si už nebudu pořizovat žádné štěně, tak bych to teď viděla na těch sedmnáct let, protože Krlovi je teď 8 týdnů.

 

  1. Jak si vybíráte psi, se kterými budete jezdit? A proč plemeno Husky?

Plemeno husky mi bylo asi předurčeno a psy si vybírám tak, že buď se u mne narodí a nebo tak, že jsem si je pořídila od nějakého jiného chovatele. Mám doma i důchodce, které někdo prostě nechtěl, ale u mne se mají všichni dobře a myslím, že mezi nimi nedělám rozdíly.

 

  1. Všiml jsem si, že máte ve svém teamu až na jednu výjimku samé psí slečny, proč?

Děvčata jsou prostě pracovitější, stejně jako v běžném lidském životě. Žijí v realitě a stále něco neřeší. Musím se ale přiznat, že už mám i psy a musím uznat, že jejich síla v práci není k přehlédnutí. Chlapci se ale musí k práci více motivovat a když se jim chce, tak to opravdu stojí za to.

 

  1. Jak vybíráte svým psům jména? Proč mají někteří dvě i více jmen?

Protože moji psy jsou většinou čistokrevní tak mají svá jména podle chovatelských pravidel, podle abecedy. Má první štěňata byla od A, takže Anne a Alisen a z toho vznikla Anička a Eliška. Další štěňata byla od B a tak mám Báru, Bětu, Beky a Bástra. Teď se narodilo jedno štěňátko a je to Carl, prostě Karel. A pak další jména vznikají tak, že prostě přijdou v průběhu času, například Heda se bojí, tak jí říkám Bubu. Nebo Pepina se jmenuje oficiálně Manitoba, ale kdo by tak na ni volal? Je to prostě Pepina.

 

  1. Kolik celkem máte psů?

Momentálně mám psů osmnáct a sedm z nich je z mých štěňat.

 

  1. Bydlí vaši pejsci přímo s vámi, nebo mají své bydlení?

S bydlením je to složité. Z původního psího obydlí nás vyštípali sousedi a tak jsme šli na lepší. Vytvořila jsem skvělý psinec kousek od domu. Teď je opět vše trochu jinak, protože jsem se přestěhovala do domku po prarodičích na vršku kopců a pejsky jsem samozřejmě nastěhovala také. Zůstaneme tu jistě přes zimu, protože elektřina, tekoucí voda a vyhřátý dům mají v zimě své kouzlo. Na jaře se chci ale vrátit na naši louku. Každý den beru některého ze psů domů aby věděli kde jsou doma. Má to tu výhodu, že pak nemají potřebu někam utíkat. Když se dostanou přes plot psince, tak většinou směřují rovnou ke dveřím, protože už vědí, že tam je nejlépe.

 

 

  1. Kolik času věnujete denně vašim psům?

Teď už všechen čas, protože jsem se rozhodla, že se budu živit tím co mne baví. Vymyslela jsem projekt musherské školy a organizuji kurzy pro lidi se zájmem o tato zvířata. Dále děláme i ubytování a tak jsem už většinu času doma.

 

  1. Máte mezi svými psi nějakého nejoblíbenějšího? A čím si to zasloužil? Rozmazlujete své pejsky?

Snažím se nemít žádného „protekčáka“, ale popravdě řečeno malá štěňata spí se mnou v posteli. Vím, že ten štěňecí věk strašně rychle uteče a tak si je chci užít co nejvíce. Nejvřelejší vztah asi člověk má k těm psům s kterými si nejvíc vytrpěl po doktorech a po nejistotách, jestli zůstanou vůbec na živu nebo ne.  Na přiklad Hedin komplikovaný porod a nejistota jestli štěňata přežijou nebo ne. Vše naštěstí dobře dopadlo a jsou to moji největší miláčci, ale neříkejte to prosím těm ostatním, aby jim to nebylo líto!

 

  1. Jak náročné je jezdit se psím spřežením, co je nutné před první jízdou zvládnout a jak se na ni připravit?

Teď už mám pocit, že to tak náročné není. Když ale vzpomenu na mé začátky, jak mne psi vláčeli za sebou, nebo jak mi uprostřed lesa celé spřežení uteklo neznámo kam, tak to asi nebyla až taková sranda. Postupem času se ale vypracuje rutina v běžných věcech a ty se musí dodržovat a pak jde vše už  jednoduše. Takže po odborném výkladu může tuto jízdu zvládnout každý. Já měla nevýhodu, že jsem byla samouk a na vše jsem si musela přijít sama.Teď už to ale vidím jako výhodu, protože mám své postupy, které se osvědčily.

 

  1. Je tento sport u nás dostupný? Kdybych chtěl já nebo náš čtenář začít jezdit se spřežením, kam a na koho se obrátit? Co pro to udělat?

Tento sport je u nás dostupný velmi snadno. Podívejte se na www.mushing.cz což jsou oficiální stránky sportu psích spřežení a naleznete zde úplně všechno a co zde nenajdete, tak se na to doptáte v diskuzy. A nebo si tu udělám reklamu na moji musherskou školu na www.huskies.cz kde tento základní kontakt nabízím.

 

  1. Dosáhla jste řady skvělých umístění v závodech, kterého si nejvíc ceníte a co bylo nejtěžší?

Tak nejvíc si cením že jsem vyhrála mistrovství Evropy na dlouhou trať čistokrevných psů. Ale čeho si cením nejvíce je to, že mé psy baví běhat a na závody můžeme jet pro radost.

 

  1. Jak dlouhá je trať závodů, které jezdíte? Specializujete se na konkrétní tratě?

Specializuji se na závody na dlouhou trať. Jedná se o závody etapové, kde jednotlivá kola jsou na 30 až 60 km. Nejdelší závod v Čechách Šediváčkův long je dlouhý 222 km a jednu noc trávíte i se svými psy na bivaku. Je to jakási napodobeni dlouhých závodů na Aljašce nebo ve Skandinávii. Ve střední Evropě ale nenatočíte 1000 mil a tak se většinou krouží na 50ti km trati. Snem každého musher je vyrazit na tyto dlouhé závody, ale to znamená tam žít a mít jiné psy. Já jsem ráda tady v čechách a mé psy měnit taky nechci, takže třeba někdy…

 

  1. Napište prosím malý slovníček výrazů, které se používají při jízdě a vůbec v oblasti jízdy se psím spřežením.

Pro ovládání psů se používají následující povely:

Haw- ( hou) zahneme do leva

Gee- ( dží) zahneme do prava

A pak ještě další pro start a pro zastavení, ale to už většinou každý používá co ho napadne. Víte, ono není potřeba s těmi psy mluvit zrovna anglicky. Prostě použijete- jdeme, stůj, točíme a pak libovolně pochval nebo nadávek, které Vám většinou stejně moc nepomohou, ale člověk si alespoň trochu uleví, když není vše přesně tak jak by si to představoval.

 

  1. Jaký extrém, co se týče počasí na závodech nebo při přejezdech se spřežením jste zažila?

Tak já jsem naštěstí až tak nějaký výrazný extrém nezažila. Při naší cestě po Finsku, kde by se nějaké ty extrémy dali očekávat bylo nádherně, svítilo sluníčko a teplota se pohybovala od -5 to +5 stupňů Celsia. Nejnepříjemnější asi byly teploty kolem -25, kdy jsme spali na závodech venku, ale ve stanu a spacácík bylo příjemné teplo. Při jedné etapě Šediváčkova longu byl v Orlických horách takový vichr, že nás to málem odfoukno z trati, ale naštěstí jsme to ustáli. Takže asi nic až tak vyjímečného.

 

  1. Vzpomenete si na nějakou veselou historku ze života se svými pejsky?

 

Napadá mne poslední historka o tom, jak jsme se objevili v černé kronice:

 

Z černé kroniky

„…Čtyřicetiletá žena umrzla v průchodu,  umlátil manželku kladivem, čtyřiatřicetiletá řidička psího spřežení nezvládla pravotočivou zatáčku a řidič protijedoucího vozidla aby zabránil srážce opustil vozovku…“ Tak toto je ve zkratce obsah páteční černé kroniky Deníku Bohemia a následně i sobotního blesku.

Sobotní telefonát: „Ahoj Jani, nebyla jsi včera jezdit? Jo, byla. No tak to jseš ty, tady čtu:…..“ Jak dokáže být člověk okamžitě slavný.

 

Z denního tisku: Mitshubishi v příkopu, na vině psí spřežení.

Jablonec nad Nisou - Nehoda mezi psím spřežením a automobilem Mitsubishi se ve čtvrtek stala v Jizerských horách.

Nikdo z účastníků, včetně zvířat, neutrpěl zranění, na vozidle vznikla škoda 18 000 korun. Včera to řekla mluvčí jablonecké policie Ludmila Knopová. "Havárie se odehrála ve čtrtek ráno na zasněžené silnici třetí třídy ve směru z Horního Maxova na Velký Semerink," uvedla Knopová. Psí spřežení řídila čtyřiatřicetiletá žena. Nezvládla řízení a v pravotočivé zatáčce se dostala do protisměru. Řidič mitsubishi chtěl srážce se psím spřežením zabránit a strhl své auto k příkopu. Tam narazil do betonového patníku. Přivolaní policisté potrestali ženu pokutou 500 korun.

 

Na jizerkách máme asi 40 cm čerstvého sněhu a tak jsem začala se smečkou trénovat na saních. Mám sněžnicemi ušlapaný okruh na loukách, ale chuť se projet po ujeté silnici je neodolatelná a tak jsem vyrazila na krátký okruh. Psi letěli a vítr fučel kolem uší, zasněžená krajina a nad kopcem zlehka probleskovalo slunce. Silnice umydlená jak zrcadlo. Paráda. A tak si tak pádíme po místní uličce a ouha v jediné zatáčce se vyřítilo auto. Psům nevysvětlíte, že mají běžet vpravo a už se to míjelo. Řidič zabrzdil a už jel jak namydlený blesk ze silnice. Zaskřípaly plechy a auto zůstalo vyset na žulovém patníku a ořezaném stromoví nad verandou domku pod mezí. Zastavila jsem psy a ve vteřině vylézá chlapík z auta. Chystala jsem se vykrývat případný fyzický útok, ale naštěstí se k tomu nechystal. Zeptala jsem se ho jen jestli chce zavolat traktor, ale to už mne miláčkové pomalu vlekli dál. Tak jsem mu ještě slíbila, že jen uložím psy a hned příjdu zpět a zmizela jsem mu za zatáčkou.

Teď jsem si už nelibovala z rychlé jízdy ale přepadl mne schlíplý pocit zoufalství. Doma jsem bafiny uvázala na řetízky a vydala se i s občankou zpět na místo činu.

Tam mne už čekali dva zaměstnanci firmy ČEZ a ohledávali škody na jejich výjezdovém vozu značky Mitshubishi. Zavolali mezi tím policii a tak jsme společně čekali na výjezdovou. Já mezi tím volala mému pojišťovacímu agentovi a čezáci svým kolegům, aby je přijeli vytáhnout. To už byla celá situace klidnější a při každé zmínce, že se srazili se psím spřežením se ozýval smích.

Policie dorazila, sepsala s námi protokol, vše vyfotila a zakreslila. Oba řidiči jsme museli provést dechovou zkoušku na alkohol a do protokolu si zapsali číslo mého řidičského průkazu, protože by je jinak program nepustil dál. Myslím, že bych tedy měla mít zapsáno řízení psího spřežení jako další skupinu i když v protokolu jim počítač nabídl pouze skupinu: povoz, jízda na koni.

Nakonec byla hodnota poškození vozu odhadnuto na 18 tisíc korun, já obdržela na místě blokovou pokutu ve výši 500,- Kč.

Vzhledem k tomu, že mám psy pojištěny v rámci domácnosti tak se na tuto situaci tato pojistka vztahuje a pojišťovna to snad zaplatí. Naštěstí platím všechna pojištění. Psi jsou v pořádku a pamatujte si musheři při jízdě máte být střízliví!!!